Kuna nebo sobol? Umíte je rozlišit?

Když uslyšíme slovo kuna, mnohým z nás se vybaví přežvýkané kabely v motorovém prostoru aut nebo zvířata pobíhající v noci po půdě. Ale slyšeli jste už o kuně lesní? Nejde o překlep: kuna lesní je i v Evropě původní, chráněná šelma, která je natolik podobná kuně skalní, že si je mohou splést i zkušení milovníci přírody.
Přesto je podle několika drobných znaků dokážeme od sebe rozeznat. A když se seznámíme s jejich způsobem života, vyjde najevo i to, proč s jedním z nich běžně narážíme ve městech, zatímco o přítomnosti toho druhého se často ani nedozvíme.
Jsou kuna lesní a kuna skalní skutečně příbuzné?
A ne zrovna málo! Kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina) patří obě do čeledi lasicovitých, konkrétně do rodu Martes.
Jejich blízké příbuzenství je zjevné i na vzhledu. Oba druhy mají protáhlé, štíhlé tělo, krátké nohy, špičatý čenich a huňatý ocas. Podobná je i jejich velikost: oba mohou dosahovat délky těla přibližně 40–55 centimetrů, ke které se ještě přidává asi 20–30 centimetrů dlouhý ocas.
Zajímavé je, že navzdory svému názvu a vzhledu není ani jeden z nich hlodavec. Oba jsou draví savci, stejně jako lasice, hranostaj nebo vydra. Skutečné rozdíly se skrývají v detailech.
Jak poznáme, zda jsme viděli kunu skalní nebo kunu lesní?
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak tyto dva živočichy od sebe odlišit, je sledovat světlou skvrnu na srsti na jejich hrudi.
Skvrna na hrdle kuny skalní je obvykle bílá, často se rozděluje do dvou větví a zasahuje i směrem k předním končetinám. Skvrna na hrdle kuny lesní je naproti tomu většinou nažloutlá nebo oranžová a mívá obvykle zaoblenější, méně rozvětvený tvar.
Dalším prozrazujícím detailem je jejich nos. Nos kuny skalní je obvykle světlý, narůžovělý až masově zbarvený, zatímco u kuny lesní je tmavě hnědý nebo černý.
Když je můžeme pozorovat opravdu zblízka, objevíme i další rozdíly. U kuny lesní jsou uši obvykle větší, nápadnější a s světlým lemem. Její srst bývá většinou jednolitější, tmavě hnědá, zatímco srst kuny skalní má často lehce našedlý odstín.
Tlapky kuny lesní jsou navíc hustěji osrstěné, což jí může být užitečné v chladu a ve sněhovém prostředí.
Tyto vlastnosti se však mohou u jednotlivých jedinců lišit. Podle jediného rozpoznávacího znaku nelze vždy s naprostou jistotou určit, které zvíře jsme viděli.
Kuna skalní dobyla města, kuna lesní si spíše vybrala lesy
Možná je to ten nejzajímavější rozdíl mezi těmito dvěma druhy. Kuna skalní je mimořádně přizpůsobivé zvíře. Původně se vyskytovala i v přirozených stanovištích, například na skalnatých místech a na okrajích lesů, ale dnes už dokonale využívá možností, které nabízejí lidská sídla.
Na půdách, v hospodářských budovách, garážích i v motorovém prostoru aut si dokáže najít vhodný úkryt. V obcích navíc může snadno získat dostatek potravy, protože může požívat jak menší živočichy a ovoce, tak i potravu dostupnou v blízkosti lidí.
Kuna lesní je naproti tomu především obyvatelem zalesněných oblastí. Obzvlášť vyhledává staré lesy s dutými stromy, kde najde vhodné úkryty a může se snadno pohybovat i v korunách stromů.
To však neznamená, že se s ní v obydlených oblastech nikdy nemůžeme setkat. Objevuje se i v zahradách u lesa, v parcích a v menších lesních porostech. Blízkost člověka však obvykle vyhledává méně než kuna skalní.
Kuna lesní se po stromech pohybuje téměř jako veverka.
Jednou z nejzvláštnějších vlastností kuny lesní je její mimořádná pohyblivost. Samozřejmě i kuna skalní šplhá obratně, kuna lesní se však obzvlášť dobře cítí v korunách stromů. Bez námahy běží po silnějších větvích a dokáže také skočit z jednoho stromu na druhý.
Odborníci na ochranu přírody z Národního parku Körös-Maros přirovnávají pohyb kuny lesní k pohybu veverky. Podle jejich zprávy dokáže urazit i větší vzdálenosti, aniž by při tom sestoupila na zem.
Dutiny starých stromů jsou pro ni obzvlášť důležité, protože jí mohou poskytnout nejen místo k odpočinku, ale i bezpečný úkryt pro odchov mláďat. Zároveň to vysvětluje, proč pro tento druh představuje problém úbytek starých, dutých stromů, zejména ve městech. Pro kunu lesní je les složitým životním prostředím, v němž hrají důležitou roli jak půda, tak koruny stromů.
Co jí kuna lesní? A co kuna skalní?
Oba živočichové jsou v zásadě draví, zároveň se však ani jeden z nich neživí výhradně masem. V potravě kuny lesní se mohou objevovat menší savci, například myši a hraboši, stejně jako ptáci, vejce a různé druhy hmyzu. Občas může ulovit i veverku.
Co však může být překvapivé, je to, že si zjevně oblíbila i lesní plody a bobule. Požírá trnky, šípky, hloh a další rostlinnou potravu.
Kuna skalní má také pestrý jídelníček, ale využívá i zdroje potravy, které nabízí lidské prostředí. Kromě menších hlodavců, ptáků a ovoce může požírat i snadno dostupné zbytky jídla. Tato potravní pružnost výrazně přispívá k tomu, že kuna skalní dokáže úspěšně žít i v městském prostředí.
Kuna lesní je chráněná, zatímco kuna skalní je lovná.
Přestože jsou si oba druhy blízce příbuzné, jejich ochranářské postavení se výrazně liší. Kuna lesní je v Maďarsku od roku 1974 chráněným živočichem, její ochranářská hodnota je v současnosti 50 000 forintů. To není její tržní cena, ale zákonem stanovená ochranářská hodnota.
V Evropě se především vyskytuje v lesích západní a severní části Evropy, ale byla zaznamenána i v lužních lesích v nížinách. Přesná velikost její populace není zcela známa a protože vede plachý, většinou noční způsob života, její přítomnost není vždy snadné zaznamenat.
Kuna skalní je naproti tomu lovným druhem, na který platné lovecké předpisy stanovují celoroční dobu lovu. To samozřejmě neznamená, že by ji mohl kdokoli bez omezení odchytit nebo usmrtit.
Přesné rozlišení obou zvířat je tedy důležité i z hlediska ochrany přírody.
Žvýká kuna lesní také kabely v autech?
Když si jsou tak podobné, vyvstává oprávněně otázka: může i kuna lesní způsobovat takové škody, jimiž se kuny skalní proslavily?
V praxi je návštěvníkem z čeledi lasicovitých v motorovém prostoru aut obvykle kuna skalní. Kuna lesní totiž využívá především přirozená lesní stanoviště a není známa jako pravidelný původce škod v motorovém prostoru, na rozdíl od svého městského příbuzného.
Samozřejmě nelze vyloučit ani výskyt kuny lesní v okolí auta zaparkovaného poblíž lesa, ale ohlodané kabely nebo otisky tlapek nalezené v motorovém prostoru nelze samy o sobě považovat za jistý důkaz přítomnosti jednoho či druhého druhu.
Pokud chceš zjistit, jaké stopy mohou zanechávat kuny, a také myši a potkani v motorovém prostoru, stojí za to přečíst si náš starší článek: Hlodavec nebo kuna v motorovém prostoru auta: známky, škody a ochrana.
A také o tom, jak lze kuny šetrně odrazovat od aut a budov, si můžeš přečíst v našem článku Jak se bránit proti kunám, které způsobují škody za statisíce.
Pro prevenci škod způsobovaných kunami jsme vyvinuli automobilový odpuzovač kun Vadalarm AutoGuard, který se snaží držet zvířata, jež se odvažují do motorového prostoru, dál pomocí kombinace ultrazvuku a blikajícího světla.
Dva blízcí příbuzní, dva odlišné způsoby života
Kuna skalní a kuna lesní jsou skvělým příkladem toho, jak se dva blízcí příbuzní mohou přizpůsobit odlišným životním podmínkám. Zatímco kuna skalní úspěšně dobyla lidská sídla, kuna lesní zůstala především plachým obyvatelem lesů. Na první pohled se velmi podobají, ale ke správnému rozlišení mohou hodně napovědět jejich skvrna na hrdle, barva nosu a prostředí, ve kterém žijí.
Až příště v lese zahlédneš malého hnědého predátora s dlouhým huňatým ocasem, neber jako jisté, že ses setkal s kunou skalní. Může to být i její méně známý příbuzný, kuna lesní.
A pokud se to skutečně stalo, stojí za to se jím na chvíli pokochat. Tak obratného a plachého lesního predátora nevídáme každý den!
Byl tento článek užitečný?
